Zaznamenáno v únoru 2012
zveřejněno 1.3.2012 | vložil javor | rubrika Zaznamenáno | Bez komentářů
je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké. Tentokrát jde o názory vztahující se k Evropské unii, neboť mám za to, že by bylo tragickou chybou podlehnout škarohlídům koketujícím s myšlenkou zůstat na okraji nebo dokonce z EU odejít. Celými našimi dějinami jsme spojeni se Západní Evropou a patříme do tohoto civilizačního a kulturního okruhu.
Tak to vidím já
Spojující se Evropa není v první řadě projekt ekonomický. Ono to dnes tak vypadá, že jde jen o ekonomiku a o peníze.
Evropa se začala spojovat v roce 1950 a šlo tehdy hlavně o mírový projekt. Pozoruhodné na tom je, že to byla Francie, která pět let po nejničivější válce podala ruku odvěkému nepříteli, který v posledních sta letech byl ve Francii třikrát vojensky. Z toho je vidět, že v politice se mohou dělat věci nesené ideou, mravností, nadějí a ne nějakým chladným kalkulem.
Vyjádřili jsme se (Stanovisko ČCE) k Evropě proto, že to je významné téma, o kterém neprobíhá pořádná diskuse. To, co slyšíme jsou jen takové dojmy, hesla a někdy polopravdy, ale aby se pořádně řeklo, o co jde, to vlastně chybí. Mnozí naši politici myslí na čtyřleté funkční období, ale věci zásadní, jako je evropské sbližování, vyžadují širší pohled a myšlení v souvislostech.
Je zajímavé, že asi vůbec nejstarší návrh evropského spojení je z 15. století a byl to český král Jiří z Poděbrad, který navrhl evropským panovníkům mír ve všem křesťanstvu, to jest v celé tehdejší Evropě. Jeho poselství obsahovalo návrh jakéhosi ústředního orgánu, přímo se mluvilo o Unii, která by vydávala základní zákony závazné pro všechny.
Český stát vždycky souvisel se západní Evropou. Český král byl kurfiřtem, tedy volitelem císaře Říše římské národa německého, takže tu byl vždy vztah na tuto stranu. Je třeba vědět, že kdykoliv se ve střední Evropě rozvolnily evropské vztahy tak tu převládl vliv Ruské říše.
MUDr. Zdeněk Susa v Křesťanském magazínu – ČT 2, 19. února 2012
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1098528273-krestansky-magazin/
Co je suverenita
K představě, že EU je v podstatě ekonomická, nikoli politická záležitost, se pojí představa bezpečného světa, v němž nám nic nehrozí, a můžeme se tedy zcela svobodně rozhodovat. Ústředním pojmem v tomto způsobu myšlení je suverenita.
Suverénní je ovšem také kdejaká ohavná diktatura. Suverenita není to základní, o co jde: základní je svoboda a demokracie. Za udržení svobody a demokracie je nutné občas něco ze suverenity obětovat, což platí zejména pro malé státy – za to na nich neleží taková tíha zodpovědnosti jako ne těch velkých a mocných.
Bohumil Doležal
Nechci z Evropské unie pryč
Asi se nikdy nenabažím volného přejezdu hranic. To, že už mě nikdo nevytáhne z auta a potupně mi neprohrabe toaletní potřeby, zda v nich neprovážím nějaký směšný kontraband, padesátimarkovkou počínaje, protistátní literaturou (Škvorecký apod.) konče, je tak báječné, že bych jezdila přes hranice pořád. Jenže kdoví, zda to zase neskončí. Onehdy se radovali odpůrci Evropské unie, že se tato dříve rozpadne,než z ní Česko vystoupí. V čele téhle podivné partičky jsou velké české političky jako Jana Bobošíková, která si to v Bruselu už hezky užila, nebo Jana Volfová. Ta je taky hodně výkonná: Zvlášť pikantní pak je, když se paní Bobošíková starostlivě připojuje ke kritice eurokracie, kterou prý tvoří až 600 tisíc politiků, úředníků, lobbistů a novinářů napojených na evropské struktury a rozpočty. Hm, na co asi byla napojena ona,že?
Podle našich milých euroskeptiků jsme tam nikdy neměli ani lézt, což je zvlášť chytré tvrzeni, my zrovna si můžeme dovolit stát mimo ostatní evropské státy. Štvou vás úsporné žárovky a nařízení ohledně septiku – to jsou sakra pádné důvody pro to, jít pryč z Evropské unie a nabídnout se našemu milému bratru na východě. Co říká selský rozum na to,že dohled na finanční toky ze strany Evropské unie tak strašně vadí předsedovi vlády a jeho brachům? Nic – jen to, že pod dohledem se hůře krade a korumpuje, samotným nám to jde mnohem lépe. A to máme všichni tak mizernou paměť? Už si nepamatujeme, jak jsme šíleli radostí, že vstupem do NATO a EU unikneme ze čtyřicetiletého područí Asiatů a získáme záruky nové bezpečnosti? Teď zase jako jediní budeme stát stranou a vypínat hrdě hruď. My Češi, nejukňučenější národ z Evropy, který stále skojíká, že nemá nic do hrnce. To je taková národní povaha, ale jeďte se v čase krize a zimy podívat do Rakouska, penziony a sjezdovky tam jsou v obležení chudých Čechů, kteří ovšem jako jediní v Evropě vědí, jak na to samostatně.
Jana Machalická, redaktorka LN
Lidové noviny 22. února 2012
Nevylučujme se z Evropy
Výzva vládě a premiérovi ke změně stanoviska k evropské smlouvě o rozpočtové unii
Důrazně vyzýváme vládu České republiky ke změně rozhodnutí nepřipojit se k evropské smlouvě o rozpočtové disciplíně.
Jsme přesvědčeni, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. Tento krok může v konečných důsledcích vést až k tomu, že se opět jednou ocitneme v geopolitickém vakuu – a jak víme z historie, toto vakuum často bez váhání zaplňují mocnosti, které nejsou nakloněny svobodě a demokracii.
Odmítnutí smlouvy je krokem nejen politicky neprozíravým, nýbrž i zbytečným: tato smlouva by Českou republiku v podstatě k ničemu nezavazovala až do chvíle, než případně přijme společnou evropskou měnu. Také proto taková demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu.
Smlouva zavádějící opatření pro dodržování přísné rozpočtové kázně vlád členských zemí eurozóny je přece v souladu s tím, oč údajně usilují současné české vládní strany. Není pak její odmítnutí na evropské úrovni absurdní? Není nakonec hlavním a jediným důvodem odmítnutí této smlouvy českou vládou to, že je to smlouva „evropská“? Toto české „ne“ smlouvě nic pozitivního naší zemi nepřináší, naopak vážně poškozuje vážnost a důvěryhodnost naší republiky.
Pobuřuje nás také, že historická rozhodnutí České republiky na mezinárodní scéně se opakovaně stávají rukojmími domácích politických pletich a sporů. Premiérovo lavírování okolo smlouvy je zřejmě daleko více ovlivněno situací uvnitř jeho strany, jejíž jedna část názorově následuje prezidenta Václava Klause, než skutečně racionálním a politicky zodpovědným rozhodováním. Češi ve své historii na takovou politickou malost už několikrát zásadně doplatili. I proto vyzýváme premiéra, aby našel odvahu nadřadit skutečné zájmy svého státu úzkým stranickým a osobním vazbám.
V Praze Tomáš Halík, Monika MacDonagh-Pajerová, Jiří Pehe
Uveřejněno v Deníku Referendum 14.2.2012
http://www.denikreferendum.cz/clanek/12556-nevylucujme-se-z-evropy
Vary, Havel, Klaus a československé pastelky
Ještě když jsme měli za prezidenta Václava Havla, občas jsme dokázali ruské politické zadky pozvednout ze židle. Dokonce i v důchodu dokázal Havel Rusy nakrknout – když zapříčinil, že premiér RF Vladimír Putin nedostal německou cenu Quadriga. Rusové museli přiznat, že i malá veš v kožichu může statečným a důsledným postojem zvítězit nad nadutým medvědem.
Co máme Klause, ruský tisk má od nás klid – až na výjimky, kdy chválí jeho ruštinu (já bych na místě pana prezidenta raději leckdy čistě z taktických důvodů volila tlumočníka) a cituje jeho hodnocení některých mezinárodních událostí. Když přesně před třemi roky pochválil Moskvu za moc pěkně provedenou okupaci části Gruzie, ocitnul se na 24 hodin, zatím poprvé a doufejme že i naposledy, na prvních stranách vládních listů.
Petra Procházková