Synodní rada Českobratrské církve evangelické (SR ČCE) považuje za nutné vyjádřit se k některým problémům, které aktuálně zachvacují Českou republiku, kazí atmosféru ve společnosti a postupně stravují její obyvatele. Upozorňováním na některé negativní jevy nechceme v žádném případě zneužívat možnost oslovit své členy i širší okruh spoluobčanů. Autoři tohoto prohlášení proto dlouho zvažovali, zda je vůbec vydat. Nicméně vzhledem k faktu, že SR ČCE je atmosférou ve společnosti zneklidněna již delší dobu a že některé trendy dokonce považuje za alarmující, je potřebné analyzovat tento stav a upozornit na jeho příčiny i následky. Děláme to proto, aby bylo možné do budoucna se těchto jevů vyvarovat a pokud možno je eliminovat. V první řadě však považujeme za nutné promluvit proto, že vnímáme, jak současnými způsoby řešení krize je zasažen jednotlivec, který se tak stává bezbranným a jeho bezmoc jej vhání do náruče dalšího zneužití a zla. Nemůžeme k tomu mlčet, brání nám v tom naše poznání řádů Božího stvoření a jeho uchování.

Je několik skutečností, které nás nejvíce znepokojují.

Víme, že západní společnost, i Česko, žila dlouhá leta na dluh. Víme, že je potřeba šetřit a žít zodpovědně vůči dalším generacím. Nicméně nás trápí, že obětmi současných reforem a úsporných opatření jsou především lidé z nejchudších společenských vrstev, lidé staří a v neposlední řadě také neziskové organizace, které se těmto lidem snaží pomoci. Reformy by měly být sociálně citlivé tak, aby neuváděly ty nejpotřebnější do ještě větší bídy a navzdory současné ekonomické krizi i oni mohli žít v podmínkách, sice skromných, leč důstojných. Žádná vyspělá demokracie si nesmí dovolit házet tyto lidi přes palubu. Kromě špatné vizitky to vypovídá i o jejích trendech do budoucna, které mohou ohrozit každého z nás.

O to víc jsme nespokojeni zjištěním, že spousta finančních prostředků se ztrácí na účtech anonymních společností, které vlastní podivní lidé napojení na současnou zvolenou politickou reprezentaci. Ať už se jedná o tunelování veřejných zakázek či privatizaci státních podniků, toto „plýtvání“ prostředky, které by bezesporu jinde mohly pomoci, je velmi nezodpovědné. Navíc za velmi nebezpečný trend považujeme zákulisní vliv na politická rozhodnutí těmito lidmi, kteří se žádné politické volbě ani veřejné kontrole nepodrobili. Vidíme, že se tak řízení českého státu postupně přesouvá od demokraticky zvolených politiků k lidem s podivnou minulostí, kteří se z principu nemusí zodpovídat nikomu.

S tím bohužel dle našeho názoru úzce souvisí i aktuální stav politické kultury. Očekáváme, že by měla vykazovat po již více než dvacetileté demokratické zkušenosti, i díky generační obměně politických reprezentantů, vyšší kvalitu než v porevolučních dobách devadesátých let. Musíme nicméně konstatovat, že politické elity, které mají formovat společnost a jít příkladem, vykazují právě nyní velmi neuspokojivé morální kvality, stejně jako jimi používané praktiky. Fakt, kdy se standardním nástrojem politického boje stalo např. šmírování, nesvědčí nikomu. Chápeme, že politickým stranám jde o moc a o to, aby prosazovaly politické programy. Často ale pochybujeme, zda jim jde ještě o politické ideje, zda není v ohnisku jejich zájmů spíše moc, peníze a jejich vlastní osobní prospěch.

Nechceme nikoho a priori odsuzovat. Sami cítíme vinu, že jsme svým mlčením lecčemus nedobrému dali příležitost vzniknout. Nabízíme ruku ke spolupráci těm, kteří to s touto společností myslí dobře. Našim zájmem je společnost, ve které žijí lidé rádi, nemusí se za ni stydět, a která bude dobrým prostorem pro život i budoucím generacím.

Lia Valková, Eva Zadražilová, Pavel Stolař, Joel Ruml, Daniel Ženatý, Pavel Kašpar

Synodní rada Českobratrské církve evangelické

Převzato z e-církev.cz