Zaznamenáno v červnu 2012
zveřejněno 9.6.2012 | vložil javor | rubrika Církev | Bez komentářů
Petruška Šustrová o pokrytectví v diskusi o církevních restitucích a Marek Kerles o jedné absurditě v případě vydávání církevního majetku.
Dobře vystihla diskusi k církevním restitucím Petruška Šustrová v pátečním Posledním slovu (LN 8.6.). Píše: „Diskusi k církevním restitucím jsem si přečetla na webu. Pocit marnosti sílil. To se najednou vyrojilo historických a právních expertů – a přitom jde jen o to, že ti nejzavilejší odpůrci prostě pokládají církve za zbytečně parazitní instituce. To ale nechtějí vyslovit: co kdyby se dotkli nějakého svého potenciálního voliče? Musejí tedy argumentovat jinak a to do omrzení omílat nesmysly a polopravdy a zaštiťují se přitom výroky autorit, které vytrhnou ze souvislosti nebo zjednoduší.“
Dodávám: je to klasické pokrytectví, neboli obojakost a neupřímnost. A taky zbabělost přiznat, že nemám rád církve a proto jim nechci nic vracet.
A v témže vydání LN z 8.6. ukazuje Marek Kerles na absurditu v případě vydání cisterciáckého klášteru ve Vyšším Brodě.
Restituční oříšek: Hitlerův klášter
Marek Kerles
I kdyby poslanci a senátoři brzy schválili zákon o církevních restitucích, vůbec to ještě neznamená, že církve a řády dostanou zpět všechen majetek, který jim patřil.
Platí to třeba pro cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, který podle pozemkových knih paradoxně stále patří nacistickému Německu. A to je problém.
Aby cisterciáci dostali zpět například bývalý klášterní pivovar a část ze 4000 hektarů lesa, budou muset dokázat, že je vlastnili před komunistickým pučem v roce 1948. Jenže klášterní archiv se za války ztratil, a když klášter zabírali komunisté, jaksi zapomněli násilný majetkový převod úředně zaznamenat.
„Majetkové pohyby po válce v případě kláštera nikdo nezapsal do pozemkových knih,“ potvrdil LN právník řádu cisterciáků Tomáš Holas. Důvodem mohl být fakt, že poválečný ministr zemědělství Julius Ďuriš za komunistickou stranu se pokusil odebrat klášteru majetek už na základě Benešových dekretů. Správní soud tento pokus sice ještě před komunistickým pučem odmítl, protože ale komunisté klášter stejně zabrali, s nějakými pozemkovými záznamy už si nelámali hlavu.
Jako poslední majitel klášterního pivovaru, lesů a polí tak stále v pozemkových knihách figuruje nacistické Německo pod vedením Adolfa Hitlera, který klášteru majetek zabral v roce 1941. Na rozdíl od komunistů ale nechal zábor zapsat.
„V těchto jednotlivých případech, a určitě se nejedná jen o Vyšší Brod, bude zřejmě muset i po případné platnosti zákona o církevních restitucích rozhodnout soud,“ řekl LN diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar.
A soudy nebudou mít lehkou práci. Na vrácení majetku podle zákona by totiž měly mít nárok jen ty církve a řády, které zápisem z pozemkových knih prokáží vlastnictví k 25. únoru 1948.
Kdyby přitom cisterciáci nedostali lesy a pivovar zpět kvůli tomu, že majetek k předmětnému datu vlastnila Hitlerova třetí říše, jednalo by se o skutečnou ironii osudu. Řád totiž proslul svým výrazně protinacistickým postojem.
V roce 1937, pro Sudety už ve velmi bouřlivých dobách, prokázal tehdejší opat Tecellin Jaksch velkou odvahu, když v klášteře přijal prezidenta Edvarda Beneše a převzal od něj prezidentskou standartu. Odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Klášter byl o čtyři roky později zrušen, zabrán Hitlerem a řada cisterciáků byla uvězněna.
***
Náš národ je dnes stále veden falešnými lidmi, kteří nám sugerují falešné pravdy a představy. Když dnešní prezident tvrdí, že neviditelná ruka trhu vyřeší vše, že svobodná Evropská unie představuje větší hrozbu než komunismus a že si soudci usurpují moc, která patří politikům, a když si většina národa takovéto nesmysly nejen nechá líbit, ale dokonce takového prezidenta podporuje, v jakém stavu pak je takový národ? Když jsme svědky cirkusového spektáklu poslance, kolem kterého se parlament stane obklíčenou policejní pevností jen proto, aby mohl sdělovat nechutné a vykonstruované lži v místnosti, ve které sedí i další obvinění poslanci, v jakém stavu je a může takový národ být?
Martin Jan Stránský – LN 11. června