Někdy slýchám, že faráři by měli být manažery. Co to znamená být manažer? Sám o tom mnoho nevím a tak jsem se nechal poučit.

Patrně se pod tím termínem míní generální ředitel a ředitelé různých úseků obchodních společností a podniků. Manažer zodpovídá za chod takové společnosti, pracuje prostřednictvím svých podřízených. Zodpovídá za jejich práci, motivuje je a snaží se o soulad potřeb jejich i potřeb firmy. Dále informuje jak své podřízené tak i nadřízené. Reaguje na chyby v systému, dělá důležitá rozhodnutí a vyjednává. Jde mu o to, aby práce jeho i podřízených byla efektivní, stanovuje cíle a hledá cesty, jak jich dosáhnout. Dále by měl dbát na prevenci – spíše předcházet nedostatkům, než pak řešit problémy, kterým se dalo vyhnout. Je také důležité stanovit si priority, vhodně načasovat a naplánovat postup řešení daných úkolů a podobně. Manažerův zájem by neměl směřovat pouze na firmu a její chod, ale měl by se také zaměřit na zákazníka a na jeho spokojenost. To všechno proto, aby to firmě přinášelo obchodní úspěch a pochopitelně také žádoucí finanční zisky.

Církev není firmou nebo obchodní společností. Její poslání je v něčem jiném, jednat podle příkazu svého Pána: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,19,20).

Farář je správce sboru. Má se starat o svěřené stádo jako pastýř a pečovat o jeho duši. Je především služebníkem Slova Božího (magister verbi divini) a jeho služba má odtud vycházet. Má toto Slovo zvěstovat a dosvědčovat, má kázat, tj. ohlašovat evangelium, volat ke kázni před Bohem a tak sebe i svěřený sbor stavět pod autoritu Slova, v něm vyučovat a vzdělávat. Má také z pokladů církve, ze svědectví těch, kteří tu byli před námi a zanechali nám cenné dědictví, vybírat dobré věci. Ale nemá být manažerem a vnášet do církve to, co jinde může být možná užitečné, ale do církve nepatří právě proto, že není podnikem, nýbrž domem Páně, obecenstvím kolem jeho Slova a Stolu. Copak lidé v církvi jsou zákazníci, pro které se připravuje vše podle  předpokládaného očekávání, co budou vyžadovat ke své spokojenosti? K podniku samozřejmě patří, že manažer bude předvídat budoucí zájem, módní trend a přání zákazníka, aby podnik s předstihem připravil zboží, které bude úspěšně a se ziskem nabízet, ale měli by se tímhle faráři inspirovat?

Život církve nespočívá ve vnějších věcech, neřídí se podle přání jejích údů, lidé neurčují jaký bude její program, ale ten je již dán jejím Pánem: být svědkem Kristova evangelia, jít cestou jeho učedníků. Vytvoří-li se atraktivní program podle očekávaného přání, může sice naplnit kostelní lavice, ale příště budou zase prázdné. Účastníci a posluchači nebudou zasaženi živým slovem, nebudou jím podmaněni a získáni pro Krista, i když budou napoprvé atraktivním programem uspokojeni. Zúčastnili se něčeho, co bylo podle jejich představ, co bylo moderní a dokonce pochválí církev za to, že jde s dobou, ale tím to obvykle skončí. Něco jiného je totiž jít s dobou a něco jiného jít s Kristem.

Jaroslav Voříšek