Mám podobné otázky jako spisovatel Jiří Stránský. Komu vadí Radio Česko? Soudruhům, kterým připomíná zločiny KSČ? Nacionalistům, kteří nechtějí slyšet, že při vyhánění českých Němců po roce 1945 docházelo k nespravedlnostem a zločinům? Nebo tunelářům a velkozlodějům? Republiku si přece, „soudruzi vlastenci“, rozvracet nedáme!

Zaznamenal jsem také znepokojení České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí nad společenskou atmosférou a Provolání osobností k majetkovému vyrovnání státu a církví.

Doporučuji k přečtení článek Alexandra Tomského na jeho blogu, kde je také připojen dokument „Souhrn nejdůležitějších důvodů, proč je přijetí zákona o církevních restitucích nezbytné“.

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexander-tomsky.php

Proč rušíme rozhlasovou stanici, která nekecá a nelže

Jiří Stránský MFD 9. srpna

Dobrý den s přáním, aby tento způsob léta už nikoho nevytopil ani kroupami nezničil úrodu jablek.

On ovšem tento způsob léta nedělá jen kotrmelce klimatické, ale i – řekněme – společensko-politické. Tenhle výraz rádi a s patřičným úsměškem používali za totality komunističtí šéfové a jejich novináři při srovnávání zapáchajícího společensko-politického úpadku kapitalismu s voňavým socialismem Československá.

A teď – málem už třiadvacet let od Listopadu – má být z ekonomických důvodů (jak jinak, že) zrušena neboli vypnuta rozhlasová stanice jménem Rádio Česko. Nevydělává. Naslouchá ji jen devět tisíc posluchačů. Hned se samozřejmě vnucuje pomyšlení, jestli ty důvody nejsou spíš společensko-politické. Ale to zatím nechme stranou – nejdřív je třeba popsat, co je tohle Rádio Česko za stanici, když ji poslouchá tak málo lidí. Vznikla před šesti lety na vlně společné s BBC, která už necítila tolik usilovnou potřebu vysílat v České republice zprávy o tom, že v téhle zemi už nevládnou komunisti, ale demokracie. I když… i když.

Stanice měla od počátku veliký úspěch: Česká republika měla svou vlastní BBC na téže úrovni jako BBC, pracovali pro ni zkušení novináři i spisovatelé, sice pracovali „za hubičku“, ale novinařina to byla čistá a bez lhaní a neukecaná, a kromě toho ještě začala s nahráváním výpovědí těch, které se komunistická moc snažila po desítky let zadupat do země. Za těch šest let natočili oněch výpovědí hodně přes sedm set. Přitom vím, že BBC je ochotna na své frekvenci nechat Rádio Česko až do roku 2024 prakticky zadarmo, jenže to má háček na svou ochotu jaksi nemůžou vystavit potvrzení.

Taky vím, že podobné zpravodajsko-publicistické kanály jen s mluveným slovem a bez jakékoliv muziky jako Rádio Česko fungují téměř ve všech zemích vyspělé Evropy a většina z nich by mohla novinařině vyučovat. I tam samozřejmě svou soutěž s hudebními kanály prohrávají, ale například ve Velké Británii (a nejen teď v čase olympiády) jim pořád dává přednost pětina posluchačů. Dvacet procent! Přitom s kým mluvím, ten si v autě po cestě do práce, doma, ve vlaku pouští Rádio Česko. Jenže udržet takový kanál při životě prý stojí dvacet milionů! A nový zákon!

Proč mě to nutí myslet na násobky oněch dvaceti miliónů prošustrované či ukradené s požehnáním politiků? Proč mě to nutí myslet na členy Rad volených „napříč politickým spektrem“? Proč si musím myslet, že Radio Česko se jim nelíbí, jelikož se chová nezávisle? Pár týdnů před volbami? A s připomínáním totality prostřednictvím Příběhů 20. století, které buší do špatných svědomí mnoha „tolik svědomitých“ politiků? Pravda, což?

Tak.

Očima Jiřího Stránského

spisovatele

***

ČBK, ERC a FŽO vyjadřují své silné znepokojení nad společenskou atmosférou kolem zákona o nápravě křivd

Způsob nevěcného vedení argumentace a demagogická útočná kampaň České strany sociálně demokratické, vedená mj. i pomocí billboardů, vytvářejí ve společnosti atmosféru neopodstatněné závisti a nenávisti nejen vůči církvím a náboženským společnostem, ale i vůči občanům jako takovým. Lidí, kterých se tyto manipulativní a nepravdivé slogany dotýkají, jsou přitom miliony a nemusí se jednat jen o věřící. Předvolební propaganda sociální demokracie tak útočí slovníkem obou někdejších totalit a pamětníci mohou potvrdit, že si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty „třetí říše“, narudo přetřenými gottwaldovskými ideology. Pokud vedení sociální demokracie tvrdí, že nejde o útok proti církvím, ale jen o politický boj, buď se mýlí, nebo nechce vidět důsledky, které její způsob boje přináší. Říká-li totiž, že dnešní koalice daruje církvím peníze ukradené ostatním, pak z církví dělá spoluviníky při krádeži. Tímto tvrzením ČSSD ve skutečnosti nezasahuje své politické oponenty, nýbrž poškozuje církve a náboženské společnosti.

Pro upřesnění říkáme, že navržené řešení nehodlá nikoho okrádat. Znovu uvádíme, že jde o navrácení části zkonfiskovaného majetku, aby skončila závislost církví a náboženských společností na státním rozpočtu a mohlo započít hospodaření na vlastní odpovědnost. Tento záměr podporuje značná část společnosti, protože pro mnohé, stejně jako i pro Ústavní soud jde o normu podobnou jiným, přijatým pro ostatní kategorie odškodňovaných: soukromé zemědělce, podnikatele, šlechtu, politické vězně a další, kterým bylo komunistickým režimem ublíženo. Při přípravě zákona jsme jednali jak se svazem hejtmanů, kteří jsou všichni členy sociální demokracie, tak i s představiteli měst a obcí, kde je jistě polovina starostů a primátorů též členy ČSSD. Jednali jsme i s vrcholnými zástupci ČSSD samotnými. O podobě návrhu zákona byli informováni a díky uvolnění dosud blokovaného majetku měst a obcí s řešením většinou souhlasili.

Návrh sociální demokracie na zřízení jakéhosi fondu církevního majetku je čirým pokrytectvím. Komunisty zřízený fond Náboženská matice byl vytunelován navzdory soudnímu rozhodnutí z doby řízení ministerstva kultury Pavlem Dostálem z ČSSD.

Chceme ujistit všechny spoluobčany, že toto prohlášení se nedotýká tisíců poctivých členů ČSSD, těch, kdo byli vězněni a týráni spolu s věřícími v nacistických koncentrácích i v komunistických lágrech. Vždyť mnozí z nich jsou také těmi, kdo věří v Boha. Nepředpokládáme, že by se právě oni chtěli znovu vydat cestou spolupráce s komunisty, kteří kdysi zlikvidovali jak vedení církví a náboženských společností, tak posléze i sociální demokracii a další demokratické strany, až nakonec nastolili tzv. diktaturu proletariátu. Způsob, jakým dnes sociální demokracie vede předvolební boj je nekultivovanou a nekulturní cestou, ohrožující samotnou podstatu demokracie.

Za Českou biskupskou konferenci: předseda Dominik Duka

Za Ekumenickou radu církví: předseda Joel Ruml

Za Federaci židovských obcí: předseda Jiří Daníček

***

Z provolání osobností k majetkovému vyrovnání státu a církví

Víme, že nelze vrátit vše, co bylo ukradeno, i když základní slušnost a logika by to vyžadovaly. Nepůjde o žádný dar ze strany státu, ani o plné navrácení do předchozího stavu. Má jít o vyrovnání, kdy nebudeme církve platit z našich daní, ale budou hospodařit samostatně na vlastní odpovědnost. Jejich příspěvek společnosti je přitom nesporný: školy, nemocnice, hospice, charita, pomineme-li nevyjádřitelné prosazování hodnot jako je čestnost, pravdomluvnost, péče o rodiče či poctivost. Postupné splácení během třiceti let nebude o mnoho vyšší, než nynější platby ze státního rozpočtu, které tvoří pouhé necelé dvě tisíciny rozpočtových výdajů. Pro představu: za tuto částku bylo nakoupeno 15 obrněných transportérů Pandur.

Rádi bychom, aby už tato záležitost byla ukončena spravedlivě a aby se nestala politickou a ideologickou zbraní v nadcházejících volbách.

S provoláním souhlasí:

Jiřina Jirásková, herečka
Lucie Bílá, zpěvačka
Dagmar Havlová, herečka
Prof. Vladimír Smékal, psycholog, MU Brno
Prof. Jan Royt, historik umění, KU Praha
Doc. Jiří Schwarz, ekonom, VŠE, Praha
Jiří Strach, režisér
David Švehlík, herec
Miloš Urban, spisovatel
Jan Jirásek, hudební skladatel
Pavel Kříž, herec
Doc. Stanislav Balík, politolog, MU Brno
Ivan Trojan, herec
Prof. František X. Halas, historik
Dr. Dagmar Halasová, filolog
Jan Dobrzenský, podnikatel, Chotěboř
Jan Zahradníček, fotograf
Jaroslav Šerých, malíř
Anna Šerých, muzikolog
Prof. David J. Novotný, spisovatel
Václav Hudeček, houslista
Prof. Jan M. Honzík, matematik, VUT Brno
Dr. Ivan Studnička, matematik, Brno
Prof. Milan Češka, informatik, VUT Brno
Jiří Lobkowicz, podnikatel, Mělník
Prof. Jiří Kuthan, historik umění, KU Praha
Děpold Czernin, podnikatel, Praha
Zdeněk Rotrekl, básník, Brno
Lenka Marušková, reprezentantka ČR ve sportovní střelbě
Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů, Praha
Doc. Jaroslav Med, literární historik, Praha
Pavlína Filipovská, zpěvačka, Praha
Prof. František Dvořák, historik umění, Praha
František Filip, režisér, Praha
Lucie Anna Robinson, fotografka
Adolf Born, výtvarník, Praha
Jiří Pavlica, hudebník,
Jan Mattlach, střihač, PrahaVít Karas, režisér, Praha