Spisovatelka Lenka Procházková, zarputilá bojovnice proti vyrovnání státu s církvemi, měla 6. července 2012 proslov na Václavském náměstí v rámci akce „Mistr Jan Hus a současnost“ Její proticírkevní vystoupení bylo plné polopravd a nesmyslů. Aspoň ke třem tvrzením, která zazněla v jejím vystoupení, bych rád vyslovil několik poznámek.

L P:  „Aby se zachovalo dekórum přizvala KC do komplotu dalších 16 malých církví a náboženských společností, protože v houfu se loupež organizuje snadněji. ŘKC se tedy takticky rozhodla, že z majetků a především peněz, které chce od nás všech získat, naláme pár drobků církvím malým.“

Procházková už předem označuje katolickou církev jako loupežníka, který korumpuje nekatolické církve tím, že se zříká 20% svého majetku v jejich prospěch, „protožev houfu se loupež organizuje snadněji“. Kde k tomuto křivému obvinění přišla, ne-li ve své fantazii. De facto jsou tím nekatolické církve v ERC označovány buď za hlupáky, kteří se nechají obloudit katolickými sliby nebo jsou účastníky jakéhosi loupežnického komplotu. To je dost silné kafe, zvláště když z toho budou mít jen pár nalámaných drobků.  Ale dnešní katolická církev nemá zájem na tom, aby v tomto českém pohanském národě byla utlumena nebo dokonce ohrožena činnost jiných křesťanských církví tím, že by neměly dostatečné ekonomické zajištění. Zřekla se proto zcela dobrovolně na základě svého svobodného rozhodnutí oněch 20%. Katolická církev prošla mnohými reformami a ta česká také očistným ohněm pronásledování za komunistů. Stovky kněží kutali uran, tisíce řádových bratří a sester byli vyhnáni ze zrušených klášterů a mnozí vězněni. Měl jsem tu čest setkávat se na ekumenických besedách v Uhříněvsi s Antonínem Mandlem (Aťou) a dalšími, kteří zažili pronásledování na vlastní kůži. Velmi často vzpomínali na arcibiskupa Berana, který byl jeden z prvních, kdo kritizoval církev za násilnou pobělohorskou rekatolizaci. To samozřejmě neznamená, že bych se nedíval na katolíky kriticky, jak jsem to dal najevo např. pražským kapucínům, ale vím, že je třeba katolickou církev znát v její hloubce, což ovšem nelze čekat od Lenky Procházkové.

LP: „Původ majetků katolické církve vznikl po Bílé hoře, kdy zabrala  nemovitosti po zabitých a uprchlých protestantech a dostala obrovské finanční dary od císaře Ferdinanda II….majetky, o které dnes katolická církev usiluje, aby byla odškodněna za křivdy komunismu, však ztratila už v roce 1781 reformou Josefa II….vláda boří principy První republiky…zákon o tzv. vyrovnání státu s církvemi prolamuje Benešovy dekrety.“

Do argumentace historií se raději nepouštět, protože jestliže před bělohorskou porážkou byly Čechy z 90% a Morava z 50% evangelické, dalo by se namítnout, že těmto farnostem patřil majetek, který před tím, když bychom šli o téměř dvě století zpět, vlastnila církev katolická. Taková argumentace by byla samozřejmě hloupá, jako je v souvislosti se Zákonem o vyrovnání mezi státem a církvemi argumentace Lenky Procházkové vracející se zpět o 232 let k Josefu II. Výjimkou byla Jednota bratrská a němečtí luteráni, kteří si postavili po vydání Majestátu vlastní kostely, např. v Praze Salvátora a kostely v Broumově a Hrobech. Majetek evangelické šlechty a měšťanů konfiskoval císař Ferdinad II. a nikoliv církev. My Češi rádi za svoje prohry dáváme vinu cizím, ale neradi vidíme nedostatky vlastní. Bílá hora je bezpochyby tragickou událostí našich dějin. Prohra přišla, protože stavovské povstání bylo špatně připraveno a vedeno. Byl zvolen neschopný král, a to volbou českých pánů, tedy volbou naší.. Bylo to vítězství Habsburků a ne církve, byť z něho potom nečestně a ráda profitovala. Zajímavé je, že ti stateční Moravané, kteří padli, byli většinou moravští Němci a ne moravští Češi. A to se také nerado připomíná a nacionalistům by to po chuti nebylo.

Stále dokola opakuje Procházková, a nejen ona, nesmysl o popření pozemkové reformy První republiky a popření poválečné reformy z roku 1947 a to přesto, že Petr Nečas vyhověl požadavku prezidenta Klause, aby mu osobně garantoval neprolomení restituční hranice 25. února 1948. V dopise jej ujišťuje, že restituce nezasáhnou majetky vyvlastněné v pozemkové reformě z roku 1947. Podobný dopis zaslali dříve i zástupci církví. Česká biskupská konference (ČBK), Ekumenická rada církví (ERC) a Federace židovských obcí (FŽO) poslaly dopis premiéru Nečasovi, v němž ho ujišťují, že ze strany církví a náboženských společností nedojde k žádným aktivitám, které by jakkoli zpochybnily limit 25. února 1948. V samotném návrhu zákona (který mám před sebou) se na několika místech jasně hovoří o rozhodném období, kterým je časový úsek od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990.

Právě na tuto garanci církví, že nebudou požadovat zpět majetek zabavený před únorem 1948, se Nečas odvolává v textu, který zaslal prezidentu Klausovi. Mimo to argumentuje i tím, že zákon vychází už z platných restitučních zákonů a období, na které se vztahuje, jasně vymezuje jakožto „rozhodné období“. To je definováno dobou mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990.

Mimochodem v sobotu 8. září vyšla zpráva o tom, že Nečas poslal Klausovi výše zmíněné písemné ujištění o neprolomení hranice 25.2.1948, a zpráva o dopisu ČBK, ERC a FŽO a přesto tentýž den večer odpověděl Jeroným Tejc (předseda poslaneckého klubu ČSSD) redaktorce TV, že ČSSD jde o to, aby tato hranice nebyla prolomena. Ujištění církví i Nečasovo je, jak se zdá, házením hrachu na zeď. Také Václavu Klausovi to prý nestačí. Jak se mají církve ještě vyjádřit? Odpůrci prostě nechtějí nic vydat a brání tak budoucí odluce.

Kdyby byl zákon formulován tak, že se církvím vrací k užívání (tedy ne do vlastnictví) jako ekonomické zajištění to, co užívaly po pozemkové reformě 1947 do Února 1948 a co jim potom komunistický stát sebral, stejně by proti tomu byli titíž lidé, co jsou dnes proti novému zákonu. Vždyť většinou ti, kteří protestují proti tomu, aby z jejich daní byla placena činnost církví a říkají „ať si církve žijí ze svého“, jsou zároveň proti tomu, aby církve to „své“ dostaly k užívání.

Jestliže by vše zůstalo při starém, ať někdo spočítá kolik by stát musel vynaložit z rozpočtu za oněch 30 let (každý rok 1,5 miliardy) a porovná to s tím, co má být vyplaceno podle nového zákona a zároveň přihlédne k tomu, že potom nebudou církev státem financovány.

Ono je to obdobné, jako při navracení majetku některým šlechtickým rodům. Tehdy argumentovali odpůrci např. tím, že navrácené zámky budou uzavřeny veřejnosti, že jejich vlastníci je rozprodají i s movitým majetkem. Skutečnost je jiná: jsou udržovány, zůstaly veřejnosti přístupné (pokud nejsou v nebezpečném havarijním stavu) a jejich majitelé vydávají značné sumy na jejich opravy a údržbu, což nelze ani náhodou říci o nemovitostech prodaných státem do pochybných rukou spekulantů.

A jak je to s tím Řádem německých rytířů? Nezná nebo nechce znát Lenka Procházková historii?

LP: „Nemovitosti, o které kolaborující Řád německých rytířů přišel v roce 1945 podle Benešova dekretu jsou v Pozemkových knihách Vyššího Brodu stále psané na Adolfa Hitlera.“

Tak tady říká Lenka Procházková evidentní polopravdu, když ze slušnosti neřeknu, že účelově a úmyslně mate své posluchače.. Stačilo jen hledat pravdivé informace a to snad paní spisovatelka umí. Ve skutečnosti je to totiž jinak.

Ve Vyšším Brodě byli cisterciáci a nikoliv Řád německých rytířů. Ale ona asi chtěla pod sochou svatého Václava zabrnkat na struny bludu a obav ze stále zlých Němců a o nebezpečí jejich návratu a tak šla historická fakta stranou. Někteří lidé na tento blud stále slyší.

V roce 1937 navštívil cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě prezident Beneš a tento „kolaborující“ Řád při té příležitosti vyjádřil věrnost ČSR. Opat Tecelín Jaksch se stal osobním přítelem prezidenta Beneše. Kvůli mnichovské dohodě v září 1938 však Československá republika padla a po krátké epizodě tzv. Druhé republiky přišel protektorát. Ale už předtím v průběhu zářijové mobilizace vpadli do kláštera ozbrojení příslušníci SA a začali přestřelku s českými vojáky. Opat Tecelín poslal největší cennosti kláštera (především Závišův kříž, cyklus Mistra Vyšebrodského oltáře a Vyšebrodskou madonu) do Prahy do bezpečí. Po připojení Sudet k Říši nacisté Řád zrušili, majetek zabavili a zapsali ho do pozemkových knih jako majetek Adolfa Hitlera. Vyjádření věrnosti ČSR bylo pro cisterciáky přitěžující okolností. Mnozí členové řádu byli posláni do Dachau, např. Tecelinův spolubratr Engelbert Blöchl byl už v říjnu uvězněn za nepřátelský postoj k Třetí říši (v roce 1942 byl v koncentračním táboře v Dachau utýrán). Po válce byl klášter jako německý majetek převzat na základě Benešových dekretů státem. Na protinacistický postoj cisterciáků se nehledělo. [Zdroj: Oficiální stránky města Vyšší Brod]

A Řád německých rytířů? Sídlili na hradě Bouzov a ne ve Vyšším Brodě. V současné době v České republice používají oficiální názvy Německý řád pro mužskou větev a Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské pro ženskou větev. Sídlo mají v Opavě.

„Řád patřil mezi skalní odpůrce nacismu a trpěl rozsáhlým pronásledováním. V Československu na konci třicátých let poskytli němečtí rytíři zdarma některé své pozemky a objekty v pohraničních oblastech k obranným účelům a věnovali rozsáhlé finanční prostředky na výstavbu československého pohraničního opevnění. Německé okupační orgány ihned po převzetí moci nad protektorátem (v pohraničí již dříve) nejdříve uvalily nucenou správu na majetek řádu a poté jej zkonfiskovaly. Po propuknutí druhé světové války byl Řád krutě pronásledován, řada jeho členů (zejména mužské větve) byla nacisty vězněna, popravena nebo zavražděna a řádový majetek byl nacisty konfiskován všude, kde pro ně byl k dosažení. Pro paní spisovatelku to byl ovšem s nacisty „kolaborující“ Řád.

Ačkoliv nešlo o německou, ale nadnárodní, protinacisticky zaměřenou a nacisty pronásledovanou organizaci, československé (komunisty ovládané) ministerstvo zemědělství v roce 1946 vyhlásilo konfiskaci majetku řádu podle Benešových dekretů a provedlo ji, ačkoliv mu to zakazovalo hned několik nařízení vlády. V roce 1948 Nejvyšší správní soud v Praze konfiskace prohlásil za neodůvodněné a nezákonné a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále Řádu. Komunistický převrat ale znemožnil převzetí majetku Řádem a komunistické úřady poté vyhnaly všechny rytíře německého původu ze země.“[Zdroj: Wikipedie]

Malé ohlédnutí

Už před 13 lety mohla být otázka vyrovnání státu s církvemi vyřešena. Ačkoliv Miloš Zeman, tehdejší premiér, byl proti navracení majetku církvím, byla v jeho vládě v dubnu 1999 zřízena komise, která přišla se dvěma možnostmi řešení. Podle první by se financování církví a náboženských společností vyřešilo na základě výčtového zákona o navrácení majetku. Při druhé, Dostálem preferované, by vláda nárokovaný majetek shromáždila ve fondu, z jehož výnosů by byly církve a náboženské společnosti placeny. V září 2000 se předsednictvo Zemanova kabinetu shodlo na tom, že k vyřešení problému by měl být vytvořen fond, ve kterém by byl umístěn majetek nárokovaný církvemi a náboženskými společnostmi. Zástupci České biskupské konference, Federace židovských obcí a Ekumenické rady církví s postupným osamostatněním od státního rozpočtu souhlasili, proti ale byly čtyři církve (pravoslavná, československá husitská, starokatolická a apoštolská církev), jež chtěly zachovat dosavadní model financování státem.

Tehdy byla proti zejména CČSH, protože nebyla schopná udělat to, co Českobratrská církev evangelická, totiž zřídit fond, do něhož by jednotlivé náboženské obce obsazené farářem přispívaly určenou částkou a apelovat na své členy, aby zvýšili svůj dosavadní příspěvek (jakási obdoba evangelického saláru). Přitom neustále zřizovala tzv. asistenty a chtěla od státu stále víc peněz, protože by bez financování státem neobstála. Tehdejší předseda ERC Pavel Smetana raději rezignoval na předsednictví ERC, protože situace v ERC se stala kvůli CČSH neúnosnou.

Jaroslav Voříšek