Kdy se začaly slavit Vánoce

Nejstarší doba považovala příchod Kristův za přelom věků. Příchodem Ježíše Krista začal nový věk, ale církev se neptala, kdy se narodil, protože teď, když už jsme v novém věku „všecko nové učiněno jest a to staré je překonáno“. Teprve někdy kolem roku 200 po Kristu se křesťané v Alexandrii museli utkat s tamní velikou slavností, při níž se slavilo – a to 6.ledna – narození helénistického božstva, kterému se říkalo řecky Aeon (věk). Křesťané řekli tomuto kultu ne a prohlásili, že 6. ledna je narození našeho Pána Ježíše Krista, nikoliv vašeho pána. Kdyby to posuzoval vnější pozorovatel, tak by řekl, že tehdejší křesťané svátek epifanias pohanům ukradli, ale tak to bylo. To bylo na východě a téměř 200 let se slavilo,ani ne tak narození, nýbrž zjevení Páně Epifanias (epi je řecky nad a fainó jevím se, čili překlad zjevení Páně odpovídá).Teprve ve 4. století v Římě se křesťanství na postupu začínalo utkávat s jiným pohanským svátkem, který se slavil v době slunovratu, tedy v době, kdy je slunce nejníže nad obzorem. Tehdejší lidé uctívající slunce se báli, že slunce bude klesat dál a tak dělali slavnosti, kterými chtěli slunce posílit a povzbudit, aby zase začalo stoupat a dávalo světlo, teplo a život. Samozřejmě, když se potom stalo křesťanství v Římské říši oficielním náboženstvím, dostalo se do zápasu s tímto kultem slunce a tak na dobu, kdy se slavilo znovuzrození slunce při zimním slunovratu, určila církev v polemickém zápase s pohanstvím právě na dobu slunovratu datum narození Ježíše. Tak se začaly – někdy kolem roku 350 po Kristu – slavit Vánoce. Vedou se spory o to, které datum je přesnější, protože to nejprve jeden z církevních otců spočítal, ale v církvi se to zavádělo postupně. Pravda ovšem je, že datování Vánoc, a vůbec datování života Kristova, svědčí určitým způsobem o úpadku. Už se neříkalo „jsme v novém věku“, který začal jeho příchodem a kdy tedy staré věci pominuly, nýbrž se církev pokoušela zařadit Kristův zjev a jeho dílo do profánních dějin. Nicméně i za tímto zařazením je vidět duchovní zápas s pohanstvím, které tehdejší církev obklopovalo. My jsme na tento zápas zapomněli a myslíme si, že už není třeba pro něco a za něco zápasit. Nemyslím tím samozřejmě zápas proti lidem, ale myslím na takové věci, které nás dnes svírají a drtí. Třeba konzumní mentalita, která z Vánoc dělá něco docela jiného, než čím by Vánoce měly být.

Jan Heller

Co by se stalo, kdyby nebyly Vánoce ?

Co by bylo, kdyby nebyly Vánoce? Změnilo by se něco zvlášť podstatného v lidském životě? Možná, že někteří lidé by byli rádi, kdyby Vánoce nebyly. Vždyť by byli zbaveni různých starostí, které mají s jejich přípravou a s nakupováním dárků. Ale jsou také jiné než konzumní Vánoce, ty, které mají duchovní náplň.

Vánoce jsou nejkrásnější dobou v roce. Je s nimi spojeno tolik krásy a poezie, jako s žádnými jinými svátky. Jen si poslechněte ty nádherné písně, koledy a chvalozpěvy. Vánoce jsou časem zpěvu a radosti. Nejstarší chorál slyšíme z úst nebeských zástupů, když chválily Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ Bez Vánoc bychom takové zpěvy neznali. Bez Vánoc bychom neměli písně a koledy, které přinesly mnoha lidem požehnání, jako Tichá noc, svatá noc, Narodil se Kristus Pán nebo Nesem vám noviny, poslouchejte.

Bez Vánoc bychom neměli lidové betlémy, které připomínají, že Kristus se narodil chudé dívce jako bezbranné dítě, že pro něj neměli místa, a proto musel být položen do jeslí ve chlévě a že to byli pastýři, kteří uvěřili tomu, co jim anděl zvěstoval, a pospíchali do Betléma, aby viděli, co se tam stalo. Bez Vánoc bychom neměli stromeček, který nás odkazuje k události, jež se stala později, že totiž Kristus zemřel na dřevě kříže za naše hříchy. A světla zase ukazují na to, že Ježíš Kristus je světlo světa, a to takové světlo, které nemůže pohltit ani ta nejhlubší temnota.

O Vánocích je téměř celý křesťanský svět naplněn snášenlivostí, radostí, láskou a dobrou vůlí. Sousedé, kteří spolu delší dobu nehovořili, si podávají ruce a přejí radostné a požehnané svátky. Proto se nám zdá, že o Vánocích sestoupilo nebe na zem. Bez Vánoc by nebyly zasílané pozdravy. Někdy pohlednice za mnoho nestojí a moc toho neříkají, ale pro osamocené a nemocné jsou vánoční pozdravy vzpruhou, posilou a požehnáním. Pro takové lidi tyto pozdravy a nebo malý dárek znamenají, že nejsou zapomenuti a že někdo na ně myslí. Ale i pro zdravé lidi jsou povzbuzením, zejména když přijdou od přátel a známých odkudsi zdaleka. Říkají jim, že je má někdo rád a že vzpomíná. Bez Vánoc bychom se nemohli opravdově radovat, protože bychom ani nevěděli, co opravdová radost je. Poselství Vánoc zní: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“. Bez Vánoc bychom byli bez lásky, bez milosrdenství a bez pochopení. Právě Kristus, jehož narození slavíme o Vánocích, nás učí, co je skutečná láska a úcta. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. On si nás zamiloval a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Jestliže Bůh nás tak miloval i my se máme milovat navzájem“ (1.J 4,9 – 11). To nejdůležitější pak je, že Vánoce jako svátky narození Ježíše Krista nám říkají, že Bůh nezůstal na trůnu své nebeské slávy, ale sestoupil a stal se v Kristu jedním z lidí ve všem nám podobný, kromě hříchu. Apoštol Pavel to řekl slovy velmi starého křesťanského hymnu takto: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán “ (Fp 2, 6-11). Ježíš se narodil a později zemřel na kříži, aby nás vykoupil. Proto o Vánocích nemyslíme jen na jídlo, dárky, stromeček a volný čas. Radujeme se z této zvěsti o příchodu Zachránce a Vykupitele Ježíše Krista a chceme, jako ti mudrci od východu, být na cestě do Betléma, abychom se poklonili tomu, který se nám narodil.