Zaznamenal jsem s potěšením článek Luďka Frýborta, v němž si všímá chorob českého jazyk.
Za zvláštní pozornost stojí dokument Tomáše Škrdlanta o Přemyslu Pittrovi, kteý vznikl díky paní Jiřině Hlaváčové z Curychu a mnohých nadačních fondů.
Za komentář Martina Fendrycha děkuji. Dovolil jsem si ho celý zde uveřejnit. Snad se na mne nebude autor zlobit.
Lubomír Zaorálek se během svého vystoupení u Ústavního soudu proměnil v parlamentního řečníka, metajícího do soudcovských řad jednu rétorickou figuru za druhou. Téměř jako drzost potom působil jeho návrh, aby se Ústavní soud obrátil na Evropský soud v Lucemburku.
Dvacetiletá anabáze církevních restitucí byla hodně ponuré drama. Kdo ale mohl tušit, že se před Ústavním soudem změní v absurdní komedii. Hořký tón jí udali už poslanci, když vyslali do Brna jako jednu ze zástupců stěžovatelů Zuzku Bebarovou-Rujbrovou z KSČM. A tak jsme sledovali, jak v chrámu ústavnosti pohrobek pachatelů velké dějinné loupeže vystupuje v roli žalobce proti okradeným.