Advent 2013

zveřejněno 24.11.2013 | vložil javor | rubrika Církev | Bez komentářů

V neděli 1. prosince 2013 začíná doba adventní, která je přípravou na vánoční svátky. V adventu jsou připomínána Boží zaslíbení o příchodu Kristově v slávě. První Boží příchod v poníženosti dítěte z Betléma byl potvrzením jeho věrnosti ohlašované proroky; táž Boží věrnost se prokáže i při jeho druhém příchodu v slávě. Tématem doby adventní je očekávání Božího království. K tomuto očekávání patří pokání i naděje.

Ve starých dobách bylo sedm adventních nedělí, ale postupně byly redukovány na čtyři. Symbolem adventu je věnec se čtyřmi svícemi, které se zapalují postupně. Když svítí všechny, je to znamení, že Vánoce jsou doslova za dveřmi. Začátek adventu – tedy první neděle adventní – se určuje tak, že se jde ode dne Hodu Božího vánočního (25.12.) zpět a čtvrtá neděle je první nedělí adventní. Letos připadá na 3. prosinec. Poslední neděle adventní, tedy čtvrtá, je tentokrát na Štědrý den.

Advent vznikal současně s obdobím Vánoc. Koncem 4. století se v Galii slavil svátek Epifanie (Zjevení Páně), spojený se křtem katechumenů. Příprava na křest vedla k postupnému zavádění postu, což bylo obdobou údobí předvelikonočního. Tak se v této oblasti od roku 490 ustálil čtyřicetidenní půst od 11. listopadu do 5. ledna (tj. 40 dní, vynecháme-li soboty a neděle). Podobně tomu bylo i ve Španělsku, kde se však slavily Vánoce 25. prosince (v tomto případě by začínal advent 7. listopadu a trval by zmíněných sedm neděl). Za papeže Řehoře Velikého (590 – 604) se pojednou objevují čtyři neděle adventní, jejichž zachovávání se postupně rozšířilo na celou západní církev. Později se první adventní neděle začala označovat jako počátek nového církevního roku. V celé řadě zemí (Španělsko, Anglie, Francie) však byly dlouho začátkem církevního roku Velikonoce.

Adventní věnec

Symbolem adventní doby je adventní věnec, na němž se postupně rozsvěcují čtyři svíce připomínající adventní neděle. Čím více se blíží svátky narození Páně, tím více přibývá na věnci světla, symbolu Ježíše Krista.

Při žehnání věnce je krátká modlitba, v níž jsou tato slova: „Prosíme tě, Pane Bože, požehnej tento věnec, ať je pro nás znamením toho, že nám, kteří žijeme v čase, dáváš účast na svém věčném životě bez počátku a konce. I svíce, které budeme rozsvěcovat, ať nám připomínají, že jsi poslal svého Syna na svět a chceš, abychom ho následovali jako děti světla.

Mýlí se ti, kdo hledají Boha v nekonečných dálavách. To není biblické. Církev často ve svém zvěstování používá slov, která jsou vybledlá a vyvětralá a která deformují jejich původní smysl a význam. Je nutné tyto staré pojmy očistit a odmytologizovat, aby Bůh bible byl zřetelně a jednou provždy odlišen od boha tvrzeného a popíraného filosofy. Toho svého boha, kterého si lidé vytvořili, dokazujte nebo popírejte, napadejte a karikujte, jak chcete. To není skutečný a pravý Bůh, kterého jsme poznali a poznáváme v Ježíši Kristu. V něm se nám stal daleký Bůh blízkým. Celý advent je zvěstí o tom, že on je blízko, že k nám přichází. Ne s fanfárami, ne v královském rouchu, ne se svatozáří, nýbrž přečasto v podobě těch, kterým máme dělnou láskou osvědčit své bratrství.

Bohuslav Martinů složil pastorální operu Jak lidé žijí, k níž si sám napsal i libreto. Použil k tomu známého námětu z Tolstého povídky O ševci Martinu Avdějičovi. Švec zoufalý nad ztrátou nejbližších a omrzelý životem touží po smrti. Ale zavčas zaslechne radu přítele: „Otevři si evangelium! Čti a najdeš pomoc, najdeš pravdu.” Avdějič poslechne a čte. Čte o těch, kteří špatně přijali a pohostili Ježíše. Touží jej přijmout a pohostit lépe. Zdá se mu, že slyší hlas samotného Krista, který jej slibuje navštívit. Ale místo Krista přijímá během dne jenom své bližní, stará se o ně a slouží jim. „Hostí tělo i duši”, jak říká jeden z přijatých – starý vojenský vysloužilec Stěpanič. A teprve večer, po zdánlivém zklamání z nedodrženého Ježíšova slibu, Martin Avdějič nad slovy Písma poznává, že ve svých bližních přijal a pohostil samého Krista.

Škoda, že tato pastorální opera Bohuslava Martinů není dost známá a že se téměř nehraje. Připomněla by nám, jak za námi náš Pán přichází, a možná i naše srdce by si pak radostně prozpěvovalo závěrečnou árii „A tak mě přece navštívil můj Spasitel.”

Adventní modlitba

Pane Ježíši Kriste,

s radostí očekáváme tvůj příchod.

Přijď, Pane Ježíši.

Ty jsi byl dřív, než začal svět.

Přijď a zachraň nás, kteří žijeme v tomto světě.

Ty jsi stvořil svět a všechny, kdo v něm žijí.

Přijď, abys vykoupil dílo svých rukou.

Ty ses nezdráhal stát se smrtelným člověkem.

Přijď nás vysvobodit z nadvlády smrti.

Ty jsi přišel na svět, abychom měli plnost života.

Přijď a daruj nám život věčný.

Ty chceš přivést všechny do svého království.

Přijď a shromáždi ty, kdo chtějí spatřit tvou tvář.

Amen

 

Komentáře jsou uzavřeny.