Chanuka

zveřejněno 24.11.2013 | vložil javor | rubrika Církev | Bez komentářů

Chanuka 27.11. – 5.12.2013

Mezi Adventem a Vánocemi slaví Židé svátek připomínající historickou událost starozákonní doby. Říká se mu židovské Vánoce, ale s křesťanskými Vánocemi má společné jen období, kdy se slaví. Vedle svátku Purim je to jeden z nejveselejších židovských svátků a jsou podávána oblíbená jídla a sladkosti.

 Po návratu z babylónského zajetí, které jim umožnil perský král Kýros, postavili navrátilci v Jeruzalémě druhý chrám, ale nadále zůstali v područí perské říše. Tu ve čtvrtém století př. n. l. dobyla řecká armáda Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti si obrovskou říši rozdělili jeho tři generálové. Po bojích, které zachvátily celý Blízký východ, připadl Izrael Seleukovcům – dynastii vládnoucí v Sýrii. S nástupem krále Antiocha IV. k moci začalo období násilné helenizace /pořečťování/ a došlo k útokům proti židovskému náboženství. Jeruzalémský chrám byl znesvěcen a jeho poklady byly uloupeny. Antiochus nechal v chrámu postavit Diovu sochu a nutil Židy, aby se jí klaněli. Zakázal dodržovat šabat a provádět obřízku. Nakonec se sám nechal prohlásit bohem a říkal si „Antiochus Epifanes“ (Zjevený, tj. božský Antiochus). Židě mu ovšem přezdívali „Antiochus Epimanes“ (Šílený Antiochus).

 Po celém Izraeli Řekové stavěli oltáře a sochy svých božstev a nutili Židy, aby těmto modlám obětovali. V Modeímu, vesnici nedaleko Jeruzaléma, se však vojákům postavil na odpor kněz Matitjaš z Hasmoneovského rodu. Se svými pěti syny zaútočil na vojenskou posádku, několik vojáků zabil, zničil modlu a poté prchl do hor, kde začal shromažďovat povstalecké síly. Židovská armáda den ode dne rostla; jejím velitelem se stal Matitjašův syn – Juda Makabejský. Začal židovský odboj. Za noci vyráželi Židé proti syrským jednotkám a s ránem mizeli v horách. Ačkoli jich bylo jen šest tisíc, porazili armádu čtyřiceti sedmi tisíc Syřanů. Antiochus vyslal proti Makabejcům pod vedením Lýsiáse další, ještě větší armádu. V bitvě u Bét-súru však Židé zvítězili. Zahájili vojenské tažení na Jeruzalém, osvobodili město, dobyli chrám a vyházeli z něj modly. Když chtěli zapálit světla menory (sedmiramenný svícen), zjistili, že zbyl jen jeden džbánek olivového oleje označený pečetí velekněze. Takové množství ovšem stačí jen na jediný den a příprava dalšího oleje trvá osm dní. Přesto Makabejci lampy menory naplnili, zapálili knoty a chrám znovu zasvětili. A stal se zázrak. Olej nevyhořel a vydržel po celých osm dní, dokud nebyl k dispozici olej nový. Rok nato vyhlásili rabíni osmidenní svátek chanuka, během kterého se zapaluje osmiramenný svícen na památku vítězství a znovuzasvěcení chrámu.

Podle shmil javor

Komentáře jsou uzavřeny.