Vánoce

zveřejněno 14.12.2013 | vložil javor | rubrika Církev | Bez komentářů

Opět vstupujeme po roce do jednoho z nejhezčích období roku, do času vánočního. Záleží však na nás, zda to bude opravdu čas pokoje a radosti nebo čas nervozity způsobený tím, že každoročně věnujeme svůj čas hlavně nakupování dárků a přípravě na to, aby se naše stoly prohýbaly pod co možná největším množstvím dobrot. Zapomínáme přitom na to, že dobře se nemá mít jen naše tělo, ale také naše duše.

Je asi těžké přesvědčit lidi kolem nás, že pravý smysl Vánoc není v množství darů, které najdou pod vánočním stromečkem, nýbrž v tom, že slavíme narození Spasitele. Ale my, kteří se nazýváme křesťany, bychom měli přece vědět, v čem je význam těchto pěkných svátků, a dbát na to, aby se neproměnily v dny únavy a vyčerpanosti.

Pro někoho to budou svátky vskutku radostné, protože při nich bude prožívat plnou vánoční pohodu. Vedle nich jsou tu ale také lidé, kterým se vtiskla do života bolest nebo zklamání, a někteří budou u štědrovečerního stolu postrádat někoho ze svých blízkých. Mnozí vědí, že nepatří sami sobě, a věří, že pro každého, kdo to přijímá, platí zaslíbení Božího odpuštění a lásky, která v Kristově kříži přemohla moc smrti. Jsou tu i takoví, kteří spoléhají jen na sebe a nenacházejí zrovna důvod, proč by měli nějak zvlášť přemýšlet o Bohu a o víře. Ale i oni budou prožívat letošní vánoční svátky. A všichni budou nějak poznamenáni tou dávnou a stále přítomnou událostí příchodu Ježíše Krista.

Spisovatel Ludvík Vaculík, který se přiznává ke svým pochybnostem bez obalu, to jednou vyjádřil slovy: „A ten Bůh, jehož k nám Ježíš uvádí, je neuvěřitelně polepšený! Především pro všechny lidi, Egypt nevyjímaje. Jeho kamenný zákon je dobrovolný: tuhá kázeň stojí vedle svobodné vůle lidí. Hlavně však Ježíšovou zásluhou Bůh líp rozumí lidem, zná lásku a slitování. Proto je ho dneska možno milovat; říká to mnoho lidí.”

Je to samozřejmě trochu svérázný způsob pochopení příchodu Božího Syna, ale prozrazuje, jak výrazným způsobem se do myslí lidí zapsalo narození betlémského dítěte.

Nuže tedy, pro všechny, kdo budou prožívat svátky v pohodě, i pro ty, kdo byli něčím zklamáni a prožívají bolest, pro ty, kteří očekávají na Boží milosrdenství, a také i pro ty, kteří se nechtějí zatěžovat věcmi víry, pro ně pro všechny přišel Spasitel, Kristus Pán, a jim všem bez rozdílu je adresována tato veliká zvěst, že se nám narodil Spasitel.

Jak se to vlastně stalo? Proč je to tak významná událost? Na takové otázky dostáváme odpověď, když sledujeme způsob, jakým nám to podává evangelium Lukášovo. Jeho pisatel byl člověk hluboké víry, a proto mistrem v líčení této události, neboť mu bylo darováno, aby věděl, jak na to. Byl také znalcem své doby, znal myšlení lidí a rozuměl tomu, že jsou události, které se nedají vyjádřit jen pouhým popisem.

Nejprve podává zprávu o tom, že bylo nařízeno sčítání lidu a že se každý musel dostavit do svého rodného města. Tak také Josef s Marií a s očekávaným Božím Synem se museli podřídit nařízení císaře a vydat se do Betléma. Marii se tam narodil syn Ježíš. Na tom není nic zvláštního. Jen to, že se pro ně nenašlo místo, vzbudí možná v čtenáři soucit. Ale potom se ve vyprávění objeví pastýři při své běžné každodenní práci. Tady už ale evangelista, vědom si skutečnosti, že v těchto časech lidé očekávali převratnou událost, začne svůj příběh rozvíjet a dává mu dramatickou podobu. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně rozzářila se kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Jak by ne, když zjevení anděla bylo chápáno jako ohlášení Božího soudu; v každém případě něco takového ohlašovalo Boží přítomnost a setkání svatého s těmi, kteří jsou porušeni hříchem.

Udělejte si představu o tom, jaký účinek to muselo mít, když každodenní a stále stejný způsob života pastýřů je náhle přerušen, bez předchozího upozornění, zjevením Božího posla doprovázeného září, která ohlašuje slávu Páně. Vysvobozením z úzkosti, která je v té chvíli přepadla, jsou slova: „Nebojte se! Dnes se vám narodil Spasitel.” Co to muselo být za radost a úlevu, když namísto slova soudu uslyšeli, že se naplnilo to, v co tolik doufali, narodil se Spasitel.

Znamením této převratné události je děťátko v plenkách položené do jeslí. To je, z hlediska nejen tehdejší doby, něco docela absurdního. Narodil se Mesiáš, přišel v něm do světa sám Bůh a „naleznete děťátko v plenkách položené do jeslí”. Takhle se přece nerodí děti králů, ty mají připravenou zlatem vykládanou kolébku, a tady se narodil Král králů.

Děťátko položené do jeslí v chlévě…divné to znamení. Ale je to tak, to je způsob Boží cesty za člověkem. Evangelista nás svým dramatickým příběhem o narození Spasitele přivádí k tomu nejpodstatnějšímu, že Pánu Bohu na lidech záleží, že v nich má zalíbení. Nebeské zástupy to vědí, a proto chválí Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle”.

„Všimněte si”, upozorňuje theolog Karl Rahner, „neříká se tam v některých má zalíbení ani se tu nevyjmenovávají vlastnosti a charakter těchto lidí, ale pro všechny přišel, ve všech lidech má zalíbení. Z toho plyne, že každý člověk, který bere vážně a věrně své lidství a lidství druhých – jejich důstojnost, hodnotu a práva – je už tím na cestě k setkání s Bohem. A to i tehdy, když slovy Boha nejmenuje či dokonce popírá.”

K tomu všemu je zapotřebí ještě přidat, že Lukášovo evangelium vypravuje příběh o narození Spasitele zhruba 15 let po jiné důležité události, kterou byly Velikonoce – kříž a vzkříšení. To už tady byla církev, společenství víry lidí, kteří ve svém životě zakoušeli skutečnost Boží lásky. Ti už věděli, že to není jen přání, vize, představa, nýbrž skutečnost. Proto jiné evangelium, totiž Janovo, to vyjádří slovy: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi” (J 1, 14).

Tak může Lukáš – když vše důkladně prošel – všechno znovu sepsat a do úst anděla vložit větu: „Nebojte se, hle zvěstuji vám radost velikou, která bude pro všechen lid”. A ze stejného důvodu smíme mít radost velikou i my, třebaže podle lidských měřítek nemusí být radostný každý náš den. Vždyť i ty naše Vánoce jsou radostné tím, že víme: nic nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, v jehož narození, životě, smrti na kříži a v události vzkříšení Bůh prokázal, že má lidi rád.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

Z mého archivu – Javor

Komentáře jsou uzavřeny.