Velikonoce jsou velké židovské a největší křesťanské svátky

Židé si o Velikonocích připomínají vysvobození a vyjití (exodus) z egyptského otroctví. Hospodin vysvobodil lid deseti mocnými zásahy. Při posledním z nich pomřelo v Egyptě všechno prvorozené. Naživu zůstal pouze ten, kdo se postavil pod Boží ochranu. Na znamení této ochrany obětovala každá izraelská rodina Bohu beránka. Jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Tak byli uchráněni před zkázou, která je minula. Odtud pochází židovský název Velikonoc „pesach“ (překročení), protože Bůh při posledním zásahu překročil domy Izraelců.

Když Izraelci opouštěli Egypt, nestačilo jim zkvasit připravené těsto. Napekli jen nekvašené chleby (macesy), a proto se Velikonocím říká také Svátky nekvašených chlebů.

Mojžíš svolal všechny izraelské starší a řekl jim: „Jděte si vzít kus z bravu podle vašich čeledí a zabijte velikonočního beránka. Potom vezměte svazek yzopu, namočte jej v misce s krví a krví z misky potřete nadpraží a obě veřeje. Ať nikdo z vás až do rána nevychází ze dveří svého domu.Až Hospodin bude procházet zemí, aby udeřil na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích. Hospodin ty dveře pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a udeřil na vás.Dbejte na toto ustanovení. To je provždy platné nařízení pro tebe i pro tvé syny.Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak přislíbil, dbejte na tuto službu.Až se vás pak vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená,odpovíte: »Je to velikonoční obětní hod Hospodinův. On v Egyptě pominul domy synů Izraele. Když udeřil na Egypt, naše domy vysvobodil.«“ Lid padl na kolena a klaněl se.Izraelci pak odešli a učinili přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi a Áronovi přikázal. Exodus 12,21–28

Svátek začíná slavnostní hostinou. Nazývá se „seder“, což znamená řád. Večer se doma prostře nádherně stůl. Na stole je zapálená svíce, talíř se třemi macesy na památku tří praotců Izraele: Abrahama, Izáka a Jákoba. Na pokrývce je pět pokrmů připomínajících události z otroctví: kromě macesů pečené drůbeží křídlo, které představuje beránka, vařené vejce, hořké byliny, osolená voda a čtyři kalichy. Každý kalich má své zvláštní jméno. První „byli jsme vyvedeni“, druhý „byli jsme zachráněni“, třetí „byli jsme vykoupeni“, čtvrtý „byli jsme přijati“. Je tam ještě pátý kalich, z něhož bude pít Mesiáš až přijde. Otec během slavnosti předčítá vyprávění o odchodu z Egypta.

I pro děti je něco připraveno. Tatínek vezme střední ze tří macesů, pozvedne ho a rozlomí. Jednu půlku zabalí do bílého šátku a někde ukryje. Děti dávají pozor, kam ji asi schovává. Potom třikrát zatleská a řekne: „Běžte to hledat.“ Děti s nadšením hledají, a kdo tu polovinu najde, volá: „Já jsem ji našel.“ Nálezce dostane slíbený dárek.

Křesťané slaví Velikonoce na památku ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Každý rok si o Velikonocích připomínáme zvěst o Bohu, který v Ježíši Kristu sestoupil ze své slávy a vstoupil do bídy lidského života, aby nás vykoupil smrtí na kříži a vzkříšením třetího dne nám dal naději života věčného. Proto slavíme Velký pátek a Neděli vzkříšení.

Květnou nedělí začíná velikonoční týden. Připomínáme si Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma. Lidé Ježíše vítali, házeli mu na cestu palmové ratolesti a volali: „Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Škaredá nebo černá středa připomíná, jak Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti učedníků, odešel k velekněžím, aby jim zradil Ježíše. Ti se zaradovali a slíbili mu peníze. Jidáš pak hledal vhodnou příležitost, aby jim Ježíše vydal.

Zelený čtvrtek se jmenuje „zelený“ podle hořkých bylin, které připomínaly hořkost egyptského otroctví. Také Pán Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Když bylo po večeři, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Potom vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Tak ustanovil večeři Páně, kterou slavíme dodnes.

Velký pátek je den ukřižování a smrti Ježíšovy a je největším svátkem evangelických křesťanů. Pán Ježíš svou obětí na kříži přemohl zlo, peklo a smrt.

Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.Chrámová opona se roztrhla v půli.A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. L 23,44 – 46

A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty -přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen. Mk 15,42 – 47

Bílá sobota má název odvozený od bílých rouch, do kterých se oblékali katechumeni při přijímání křtu. Ve 4. století byla velikonoční noc spojena s křestním shromážděním, vznikla velká křestní noc církve, a tím došlo ke spojení Velikonoc a křtu.

Neděle, Hod Boží velikonoční, třetí den po ukřižování, je den Kristova vzkříšení. Čteme o tom, jak ženy přišly k hrobu, nalezly odvalený kámen, a když vstoupily dovnitř, oslovil je anděl, který jim řekl: „Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován? Byl vzkříšen, není zde!“

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.'“Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. Mk 16,1–8

K Velikonocím patří beránek. Představuje Božího Beránka, Krista, a znázorňuje se s praporem vítězství. Symbolem Velikonoc je také vajíčko, protože něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Dále je to velikonoční koleda – pomlázka, která patří k velikonočnímu pondělí. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání zelenými spletenými pruty přináší prý „pomlazení“. Odtud je název předmětu (pomlázka), dne, někde i celých Velikonoc.

V katolické církvi je tradicí zapálit před kostely ze soboty na neděli velikonoční oheň (lidově pálení Jidáše). Od něho se zapálí velikonoční svíce, která se ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu „Světlo Kristovo“ vnese do temného kostela. Od této svíce (paškálu) si zapalují své svíce účastníci bohoslužeb a celý kostel se prozáří světlem.

Javor