Dědici mistra Jana – Daniel Kaiser LN 7. 7, 2012
ČCE jde „s dobou“ už ze zásady – Bohdan Pivoňka LN 13. 07. 2012
Zakopané hřivny reformace – Zdeněk Zacpal, LN 20. 07. 2012
Reformační omyly, nebo spíš bludy – Jan Kašper LN 24. 07. 2012
Měl by stát nadále platit duchovní? A financovat i nově registrovaná náboženská společenství, například muslimy? Bude muset – pokud Sněmovna shodí „církevní restituce“ ze stolu. V nynější vřavě přitom zaniklo, že návrh na majetkové vyrovnání nevzešel od katolíků, nýbrž z prostředí malých evangelických církví, které se před únorem 1948 financovaly samy.
Petruška Šustrová o pokrytectví v diskusi o církevních restitucích a Marek Kerles o jedné absurditě v případě vydávání církevního majetku.
Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl: „Komunistům nikdy nevěř. Kdyby se ti zdálo, že řekli něco přijatelného, tak si dej pozor, aby se za tím neskrývalo čertovo kopýtko.“
Slovo Boží na tělo ušité
Jaky prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? (Matouš 16,26)
V poslanecké sněmovně jsme si zvykli slýchat leccos. Nejen seriózní rozpravy nad návrhy k jednotlivým zákonům a k nim všelijaké interpelace, technické a věcné poznámky, ale mnohem častěji osobní útoky, ironické a čest snižující urážky na adresy politických oponentů. Tu a tam zazní dokonce i citace z Bible, známý tím byl komunista Ransdorf, ale kázání z evangelia ušité přímo na tělo, to obvyklé není.
Dopustila se ho teoložka Kateřina Klasnová na konci své promluvy při vyjadřování nedůvěry Nečasově vládě: „Dovolte mi být trošku osobní na závěr a vzkázat svým již bývalým kolegům a hlavně vicepremiérce Karolíně Peake: ‚Co platno člověku, kdyby i celý svět získal, ale na své duši škodu utrpěl.‘ Děkuji.“
Kdyby stála za kazatelnou v taláru husitské církve, jejíž fakultu vystudovala, byl by to vážný prohřešek, znamenalo by to zneužití kazatelny i slova Božího. Ale protože poslanecká sněmovna není kostel a zvolení poslanci se v ní nescházejí ke slovu Božímu ani k svátostem, mohla si to dovolit. A je naprosto jisté, že nikdo z přítomných bohoslovců či seminaristů, jí nebude vyčítat vytržení biblického verše z kontextu. Všichni totiž vědí, že se ve skutečnosti neobávala, že by její bývalá kamarádka opouštěla cestu za Kristem a ona se jí snažila pomoci nést kříž a ztrácet život pro Ježíše. Mnohem více ji trápilo, že její kolegyně opustila cestu následování Víta Bárty a Věcí veřejných…. Veřejně kázat přímo na adresu konkrétního člověka a vyřizovat si s ním prostřednictvím slova Božího účty, je ale nakonec vždycky hřích, bez ohledu na místo konání.
Bronislav Matulík – Sborové listy 5/12 (Zpravodaj CB v Praze 5)
V neděli 6. května vysílala ČT 2 v pořadu Cesty víry dokument zabývající se otázkou majetkového vyrovnání mezi státem a církví. Smyslem tohoto dokumentu bylo uvést na pravou míru nepřesná a zavádějící tvrzení a ukázat, jak to vlastně s navracením církevního majetku je.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické píše nové zvolenému německému prezidentovi Joachimu Gauckovi a část rozhovoru Jana Dědka s Michaelem Kocábem
Synodní rada Českobratrské církve evangelické (SR ČCE) považuje za nutné vyjádřit se k některým problémům, které aktuálně zachvacují Českou republiku, kazí atmosféru ve společnosti a postupně stravují její obyvatele.
Nic nového pod sluncem
Vím dobře, že každé srovnání s minulostí kulhá. Tím více porovnání mezi dneškem a dobou před sedmi sty lety. Proto takové srovnání nečiním. Ale přece jen…
Jeden z velkých českých filosofů Emanuel Rádl líčí v krátkém pohledu do historie situaci v Čechách na počátku 14. století.
je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké.
Tak se nám pomalu plní seznam kandidátů pro volbu prezidenta republiky. Jeden chce být prezidentem přísně nestranickým, druhý zase považuje za omyl, že by hlava státu měla být apolitická. Další má k Evropské unii vztah kladný a obává se, že dostat se na okraj – nebo vypadnout z Evropy – je proti našim zájmům a jiný zase zdůrazňuje svůj morální kredit a má za to, že „je v našem bytostném zájmu přispívat k udržení a vylepšení eurozóny, ne k jejím problémům.“ Je mezi nimi ten, kdo dává přednost srnčímu na smetaně z vlastní obory i ten, co raději tlačenku s cibulí. Je těch kandidátů přehršle.