Rubrika Historie

Téma Jakoubkův zápas o kalich mi zadal profesor Amedeo Molnára v roce 1965, jako téma písemné práce k první odborné zkoušce na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Nejde o historickou práci, ale o nedokonalé sbírání toho, co napsali a jak se k Jakoubkovi vyjadřovali někteří historici. To ani jinak nebylo možné, zejména vedle takových evangelických historiků působících na fakultě, jakými byli František Michálek Bartoš, Rudolf Říčan a především historik a theolog Amedeo Molnár. Spíš šlo o poučení sebe sama, aby se budoucí farář evangelické církve vzdělal v tak závažném reformačním dědictví, k němuž se přiznává jeho církev mající ve svém znaku kalich na otevřené bibli. Tak to také profesor Molnár s porozuměním a laskavostí přijal. Práci jsem nyní opravil a částečně doplnil. Snad to aspoň něco málo pomůže těm, kdo se zajímají o českou reformaci a o kalich.

 Jaroslav Voříšek – Praha, léto 2012

zanedlouho 28. března si připomeneme Tvé 420. narozeniny a já otevírám Kšaft, v němž Tvými ústy promlouvá Jednota bratrská. Čtu její závěť a zvažuji, co z toho zůstalo nejen v paměti, ale především jako vůle k nápravě ducha a mravnosti Tvé vlasti milé, kterou jsi tak láskyplně oslovil.

Číst češtinu, kterou Komenský psal Kšaft, není pro dnešního čtenáře snadné, ale odkaz vložený do úst umírající matky Jednoty bratrské stojí za to, abychom se o to snažili. Vždyť je i v současnosti velice aktuální a je naším velkým nedostatkem, že mu nevěnujeme pozornost. Četl jsem nedávno názor, že čeština je jazyk uměle vytvořený až v době národního obrození. Je to nepravda a blud, což dokládá čeština Lukáše Pražského, Jana Blahoslava, J. A. Komenského a dalších českých autorů, bratrské kancionály a hlavně bible (kralická), kterou Jednota přeložila do skvostné češtiny z původních jazyků. Je ale pravdou, že náš jazyk musel být obrozen, protože pod tlakem vnějších okolností mu nebylo dopřáno, aby se kontinuálně rozvíjel. Nezapomeňme, že v době pobělohorské museli čeští nekatoličtí vzdělanci odejít do exilu. A také během následujících let v době třicetileté války nemohl být český jazyk kultivován, rozvíjen, udržován a došlo tedy k jeho úpadku. To vedlo obrozence k tomu, aby navázali na češtinu konce 16. a počátku 17. století a úsilí o obrození českého jazyka bylo inspirováno češtinou, o které Komenský v Kšaftu napsal, že „češtiny lepší není jako mezi Bratřími a v knihách jejich“.

Následující poznámky vznikly bezprostředně po přečtení knihy Tomáše Krystlíka Zamlčené dějiny – České mýty a bludy. Poprvé byly publikovány v CS Magazínu v době, kdy  byl zajímavým měsíčníkem. Od září 2011 je to už  jinak. Nyní jsou upraveny a doplněny.