Ve včerejší televizní debatě jsem se k problematice Benešových dekretů nevyjádřil nejpřesněji. Musel jsem z důvodů časové tísně použít zkratku, která může vést k pochybnostem o mém postoji v této otázce. Uvedl jsem, že Benešovy dekrety není potřeba rušit, protože zanikly díky přijetí Listiny základních práv a svobod.
Karlovy Vary (bz. vsl) Jeden ostřejší výrok za druhým vypouští z úst nový karlovarský komunistický náměstek hejtmana pro školství Václav Sloup. Bývalý politruk Pohraniční stráže ČSSR nejdříve pro MF Dnes líčil, jak za totality mohli všichni kantoři učit žáky, že Československo osvobodili i Američané. Naposledy v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že Německo by uvítalo, kdyby se hranice střežila stejně jako před Listopadem.
Se znepokojením v těchto dnech sledujeme politickou situaci v naší zemi. Zdá se, že česká politika se dotkla dna – morálně i odborně. Dno je odkryto a to umožňuje, aby se na českou politickou scénu vrátila skupina lidí, jejichž předchůdci zničili kulturu a školství, potlačili iniciativu, převrátili morální hodnoty, vztahy mezi lidmi a zničili mnoho životů.
Říká se tomu církevní restituce. Už název je zavádějící. Nic takového to není. Stát si řeší svoje problémy. Záplava řečí, dokonce volební plakáty, zjitřené odpovědi na ty plakáty, pozdní křesťanské probuzení solidarity s lidem… Bylo by lépe, kdyby bylo už ticho a zákonodárci měli čas na rozhodnutí. Ať rozhodnou, že vše smažou a nedají nic – křesťané to snesou, klidně mohou uříznout i platy duchovních, i to přežijeme. Dají, dají – nedají, nedají. S tím, když dají, bude dost práce a odpovědnosti. S tím, když nedají, bude taky hodně práce…Stát si řeší problém, na který si zadělal jeho předchůdce zákonem z roku 1949. Odhmotnil věřící a vzal jim majetek.
Jan Lipold v aktuálně.cz 24.9.2012
Žádné špalíry nadšených davů, žádné ovace ani květiny. Bez muziky, pancéřovaným autem, projel ráno napříč ucpanou Prahou kolosální úspěch české zahraniční politiky. Stěhovala se Zlatá bula sicilská.
Mám podobné otázky jako spisovatel Jiří Stránský. Komu vadí Radio Česko? Soudruhům, kterým připomíná zločiny KSČ? Nacionalistům, kteří nechtějí slyšet, že při vyhánění českých Němců po roce 1945 docházelo k nespravedlnostem a zločinům? Nebo tunelářům a velkozlodějům? Republiku si přece, „soudruzi vlastenci“, rozvracet nedáme!
Zaznamenal jsem také znepokojení České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí nad společenskou atmosférou a Provolání osobností k majetkovému vyrovnání státu a církví.
Doporučuji k přečtení článek Alexandra Tomského na jeho blogu, kde je také připojen dokument „Souhrn nejdůležitějších důvodů, proč je přijetí zákona o církevních restitucích nezbytné“.
Dědici mistra Jana – Daniel Kaiser LN 7. 7, 2012
ČCE jde „s dobou“ už ze zásady – Bohdan Pivoňka LN 13. 07. 2012
Zakopané hřivny reformace – Zdeněk Zacpal, LN 20. 07. 2012
Reformační omyly, nebo spíš bludy – Jan Kašper LN 24. 07. 2012
Slovo Boží na tělo ušité
Jaky prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? (Matouš 16,26)
V poslanecké sněmovně jsme si zvykli slýchat leccos. Nejen seriózní rozpravy nad návrhy k jednotlivým zákonům a k nim všelijaké interpelace, technické a věcné poznámky, ale mnohem častěji osobní útoky, ironické a čest snižující urážky na adresy politických oponentů. Tu a tam zazní dokonce i citace z Bible, známý tím byl komunista Ransdorf, ale kázání z evangelia ušité přímo na tělo, to obvyklé není.
Dopustila se ho teoložka Kateřina Klasnová na konci své promluvy při vyjadřování nedůvěry Nečasově vládě: „Dovolte mi být trošku osobní na závěr a vzkázat svým již bývalým kolegům a hlavně vicepremiérce Karolíně Peake: ‚Co platno člověku, kdyby i celý svět získal, ale na své duši škodu utrpěl.‘ Děkuji.“
Kdyby stála za kazatelnou v taláru husitské církve, jejíž fakultu vystudovala, byl by to vážný prohřešek, znamenalo by to zneužití kazatelny i slova Božího. Ale protože poslanecká sněmovna není kostel a zvolení poslanci se v ní nescházejí ke slovu Božímu ani k svátostem, mohla si to dovolit. A je naprosto jisté, že nikdo z přítomných bohoslovců či seminaristů, jí nebude vyčítat vytržení biblického verše z kontextu. Všichni totiž vědí, že se ve skutečnosti neobávala, že by její bývalá kamarádka opouštěla cestu za Kristem a ona se jí snažila pomoci nést kříž a ztrácet život pro Ježíše. Mnohem více ji trápilo, že její kolegyně opustila cestu následování Víta Bárty a Věcí veřejných…. Veřejně kázat přímo na adresu konkrétního člověka a vyřizovat si s ním prostřednictvím slova Božího účty, je ale nakonec vždycky hřích, bez ohledu na místo konání.
Bronislav Matulík – Sborové listy 5/12 (Zpravodaj CB v Praze 5)
V neděli 6. května vysílala ČT 2 v pořadu Cesty víry dokument zabývající se otázkou majetkového vyrovnání mezi státem a církví. Smyslem tohoto dokumentu bylo uvést na pravou míru nepřesná a zavádějící tvrzení a ukázat, jak to vlastně s navracením církevního majetku je.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické píše nové zvolenému německému prezidentovi Joachimu Gauckovi a část rozhovoru Jana Dědka s Michaelem Kocábem
je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké.